Dominika Pudilová

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Vzpomínám na tuto dobu jako na spoustu let, které mě poznamenaly a to dosti výrazně a zejména pozitivně. Díky NPDM jsem získala nejen přátele na celý život, ale zejména spoustu cenných zkušeností, ze kterých čerpám doteď. Díky NPDM jsem šla na vysokou školu, díky NPDM zvládám pracovat s lidmi (zejména mladými), díky NPDM mám teď zaměstnání,.. NPDM toho dlužím opravdu hodně. 

 

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Myslím, že díky NPDM jsem nejvíce získala organizační dovednosti, které bych jinde nenasbírala. NPDM přispělo k tomu, že jsem se začala mnohem více zajímat o dění kolem sebe, poctivě chodím k volbám, mám svoje vlastní názory, které dokážu prezentovat a to vše jsou věci, bez kterých bych dnes žít nemohla. 

Nejvíc si ale cením přátel, na které jsem díky NPDM natrefila. 

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Jděte do toho! Parlament není věc, za kterou byste se měli stydět, parlament je výzva a příležitost! 

Franta Staněk

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Samozřejmě rád. Byla to krásná zkušenost a mnohdy zajímavé diskuze, kde jsme museli argumentovat a tak si tvořit i vlastní názory na různé věci. No, ale to nejdůležitější byli lidé, se kterými jsem se setkal, a nebýt NPDM, tak se s nimi jistě nesetkám. Bohužel nyní jsem se mnohými neviděl už několik let, ale co nebylo, může být ☺.

 

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

No, nevím, jestli se v mém případě dá mluvit o kariéře, ale pro svůj osobní rozvoj považuji, byla velmi důležitá možnost vystupovat před lidmi. Každý člověk má přirozeně trému a je třeba ji překonávat. A myslím, že je to velmi těžké v případě, že člověk musí říct svůj názor. Když recitujete básničku, tak vlastně jen papouškujete to, co napsal někdo jiný. Ale když máte říci vlastní názor před skupinou lidí, není to vždy jednoduché. A musím říct, že se mi to hodí i dnes, protože jsem kněz a před lidmi vystupuji poměrně často.

Obohacující byla také setkání s různými osobnosti při „kulatém stolu“, kdy jsme se mohli seznámit s názory významných lidí ze všelijakých oborů. Rád se setkávám s lidmi, kteří mají názor, protože dávají zajímavé podněty k přemýšlení. A to podle mě dnes trochu chybí. Zdá se mi, že lidé málo přemýšlejí.

 

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Myslím, že z toho, co jsem napsal, se dá vyvodit, co pro mě bylo důležité – vystupování před větším počtem lidí, noví přátelé, setkání se s různými pohledy na věc (a tak možnost vytvořit si „lepší“ názor), setkání se zajímavými lidmi (z politiky, kulturního života, atd.) a myslím, že by se našly ještě další věci. 

Dále se mladí lidé setkávají s lidmi z různých škol, organizací, měst či krajů, kde věci fungují rozmanitě, někdy až odlišně. Tak se můžou setkat s tím, že to, v čem žijí nebo to, co si myslí, není objektivní, ale že to může být lepší či horší než to, na co jsou zvyklí. A pokud se domnívají, že vidí, že některé věci fungují lépe, než „doma“, mohou je pomalu měnit. A to je přeci důvod, proč se zapojit do parlamentu, ne?

Ivana Rykrová

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Nejraději vzpomínám na první návštěvu NDPM. Seznámila jsem se tam s parlamenťáky z vlastního kraje i z celé ČR, zjistila jsem, že kolem mě není jen pár – těch aktivnějších, ale celá spousta „zapojených“ a neskutečně kreativních lidí, kteří se opravdu snaží na něčem pracovat, něco zlepšit, něco se dovědět.  Najednou jsem se ocitla na místě, kde jsem nejen směla promluvit, ale … ONI MĚ POSLOUCHALI! Vůbec poprvé (a zatím bohužel i naposled) jsem zažila skutečnou demokracii, respekt, pravou touhu rozhodnout tím nejlepším způsobem, i když to není ten „můj nápad“. Občas bylo i trochu zklamání ze zjištění, jak málo toho ještě o všem vím, ale nadšení ostatních mě v tom spleenu naštěstí nikdy nenechalo dlouho. 

KAŽDÝ NA SOBĚ CHTĚL PO ZASEDÁNÍ PRACOVAT! 

NPDM je vlastně jako takový jeden obrovský rozfázovaný všeobecně poznávací letní tábor s bezva osazením, kam se vždycky členové budou chtít vracet, i když jejich studentská léta pro účast na táborech budou nenávratně fuč…. ☺ 

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Nejdřív jedno pravidlo: všechno, co jsem se v parlamentech naučila, bylo zároveň zážitkem k nezaplacení, žádná strohá teorie!

Když jsem byla aktivním řadovým členem, asi první, co jsem začala zpracovávat byly nové faktické informace (a nebylo jich tedy málo!) o EU, o systému vzdělávání, o demokracii, politickém řízení ČR, apod., poznávala jsem také nová prostředí (např. parlament, Prahu, existenci a struktury NNO), nové tváře, některé jsem chtěla poznat více, jiní mne zase inspirovali nějakým svým konkrétním příjemným zvykem nebo vlastností…

Ve vedení NPDM jsem se naučila zase jiným dovednostem. Neméně užitečným pro profesní i osobnostní rozvoj. Zkušenosti s organizováním zasedání, byť naprosto základní, a komunikace s lidmi z naprosto odlišné pozice, kde bylo třeba si najednou vytvářet i větší a lepší nadhled, se mi již mnohokrát zúročily.

Po přednáškách na vysoké škole jsem zase pouze žasla, z čeho všeho mají moji spolužáci ve 20ti letech strach, a proč já nikoli. Neměla jsem problém se nikdy zeptat na něco, co bylo důležité, z ostychu. Každý problém, se kterým jsem se později setkala, měl samozřejmě řešení, a proto jsem na něm hned začala pracovat, zatímco ostatní přemýšleli, kleli a zase přemýšleli. Člověk se v NPDM naučí být činný: pracovat, tvořit a začít hned!... A to je zřejmě na parlamentech to nejlepší! ☺ S odstupem času člověk zkrátka nepřestává zjišťovat „co všechno mu ten parlament ještě dal“! 

 

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

 Parlament vám nedá NIC a za to si VEZME VÁS! … Ale nikdy vám to nebude vadit, protože vás naučí, jak MILOVAT TO, CO DĚLÁTE, jak mít rád sám sebe, JAK SE DÍVAT na věci a lidi i mnoha jinými způsoby, když jste si tak pěkně mysleli, že ten váš pohled existuje jenom jeden. Probudí ve vás zájem, hluboký a upřímný, ale o co vlastně?... pak zjistíte, že parlament je vždy jenom aktuální součet všech těch lidí, co jsou kolem Vás, je takový, jaký si ho uděláte, a uděláte si ho takový, jací sami jste. … Proto VÁS BUDE BAVIT, protože to celé bude zase jenom o vás, trochu o těch, co tam byli, a snad malinko o těch, které tam jednou pozvete!  Je pro všechny a o všech. ☺

Jakub Omelka

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Je to období, na které nikdy nezapomenu. Možná to bude znít jako klišé, ale díky parlamentům jsem navázal několik velmi dobrých přátelství, které, jak doufám, vydrží navěky. Mezi „parlamenťáky“ jsem poznal spoustu zajímavých lidí, kteří smýšleli podobně jako já. Jsou to ti, kteří možná trochu vybočovali z davu a kromě každodenních radostí studentského života pociťovali touhu podílet se na dění ve svém okolí. Od svých vrstevníků se lišili náhledem na celý svět. Zatímco druzí pouze přijímali – a většina z nich to dělá dodnes – parlamenťáci chtěli vytvářet, určovat směr. 

Lidé často mylně chápou význam parlamentu dětí a mládeže. Pokud nejsou zcela do problematiky zasvěceni, myslí si, že se jedná o hru na politiky, o politikaření. V nejhorším případě výchovu mladých lidí v členy některé z politických stran. Opak je pravdou. Vždy naše koordinátorka, já a všichni ostatní zdůrazňujeme, že se jedná o apolitickou organizaci. Těžko se však v dnešní době, která je plná skepse vůči politice, můžeme divit, jak lidé reagují.      

Čas strávený v parlamentech byl někdy hodně hektický. Vlastně neustále. Nelituji ale ani těch probdělých nocí, kterých nebylo málo. Každá úroveň parlamentů si vyžaduje něco jiného, specifického. Alespoň takový byl můj náhled na věc. Zatímco ve školách to byla spíše otázka praktických záležitostí, na národní úrovni přecházela hlavní stránka věci k teorii – vytváření usnesení, které mělo vyjádřit stanovisko české mládeže k důležitým otázkám počínaje participací dětí na veřejném životě a konče náhledem dětí na demokracii u nás a ve světě. 

Jsem rád, že jsem si mohl projít všemi stupni parlamentů. Počínaje od školního a konče národním. Měl jsem to štěstí, že jsem se dostal do vedení všech parlamentů a mohl si zkusit, v čem zásadním se liší. A jsem rád, že mě poté mé rodné město Kroměříž poskytlo možnost spolupracovat jako pomocný koordinátor na projektu místního městského parlamentu. 

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Bez parlamentů bych se v některých otázkách cítil trochu přehlížen. Ve svém okolí bylo jen málo lidí, se kterými jsem se mohl bavit o současné situaci ve světě, demokracii, názoru na vstup ČR do Evropské unie, politice či zapojení mládeže ve veřejných otázkách atd. Ve třídě to nikoho nezajímalo. Zůstávala rodina a několik učitelů. Proto jsem byl rád, že jsem poznal parlamenty dětí a mládeže. 

Naučil jsem se vytvořit si vlastní názor a za tím si stát. Nenechám si dodnes vnutit názor někoho jiného, pokud nejsem zcela přesvědčen, že je to správný názor. Snažím se nejprve získat dostatečný počet – pokud možno relevantních – informací, než si vytvořím nějaký závěr a stanovisko.

Zvláště díky parlamentu na krajské a školní úrovni jsem získal velmi obstojné organizační schopnosti. Vytvářet několikadenní program zasedání, dohlížení na jeho průběh, organizování celodenních studentských akcí na úrovni města nebo kraje není mnohdy snadné ukočírovat. Ale stojí to za námahu. Pocit, že jste to zvládli, všechno proběhlo, jak jste chtěli, ten pocit je docela opojnej.   

A – v neposlední řadě – parlament mě naučil rozvíjet diskusi, snažit se vést dialog s druhou stranou, vyjadřovat se, hovořit před lidmi a prosazovat si vlastní názor.

Co byste vzkázal mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Proč se do činnosti parlamentů zapojit? Myslím, že to vystihuji ve výše uvedených větách. Všechno co prožijite v parlamentu se vám nějak zúročí. A hlavně je to dobrá parta lidí, kteří vytvářejí jednolitý celek.

Snad, to možná oceníte až postupem času, díky parlamentům získáte také pocit, že je třeba aktivně zasahovat do života. Nezůstat pasivním. Jak jsem již řekl, dnešní doba je naplněná skepsí vůči politice. V roce 2008, kdy jsem odcházel z funkce předsedy Národního a Krajského parlamentu dětí a mládeže, jsem byl plný entuziasmu a chuti, že vše jde změnit, že vše můžeme dokázat. Postupem času je však mé odhodlání čím dál menší. Pomalu začínám i já pochybovat. Neustále však v sobě držím kus naděje, že opravdu jde vše změnit. A to světlo nechci a nenechám zhasnout. Nezlomím nad současnou situací hůl, jako někteří mí vrstevníci. Věřím, že právě takoví lidé, jako jsou Parlamenťáci, píší dějiny. Oni totiž nesedí v koutě! Mění své hodnoty a uvědomují si, co mohou světu nabídnout.   

Martin Kunčický

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Vzpomínky jsou to ve většině případů příjemné. Probděné noci strávené nad papíry nebo dlouhými diskuzemi mi nejen hodně daly, ale další program, spousta nových přátel a kontaktů pracovní vytíženost úžasně kompenzovaly a já si vždycky mol říct, že to bylo super a těšil jsem se na další takové dny.

Co jste se v parlamentech naučil nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Už jen přijít a vidět to nadšení člověku něco dá. Já k tomu získal možnost zlepšovat se v komunikaci, prezentování a osobním kontaktem se zajímavými lidmi. Později během studií a poté v kariéře jsou mnohé z těchto věcí k nezaplacení a kdo je do té doby nezískal, musí vše rychle dohánět.

Co byste vzkázal mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Proč? Protože sedět doma umí kde kdo, vstát a začít něco dělat z nich dělá lidi, kteří se budou umět poté i v budoucím životě prosadit oproti těm, kteří je budou jen sledovat z pohodlí domova a možná i tiše závidět. Je tady jedno ale – nikdy se nesmí stát, že díky těmto zkušenostem bude někdo chodit s nosem na horu. Přesně to dané zkušenosti degraduje.

Martin Kunčický, 25 let - product manager v Seznam.cz; student Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava

Pepa Kaštil

Vzpomínat nemohu jinak, nežli ryze pozitivně, byla to doba získávání nových přátel, objevování tajů mezilidské komunikace na vyšší než kamarádské či rodinné úrovni. Vnímám to zpětně jako skutečnou „školu života“.

Obohacení v rámci mého působení v mládežnických samosprávách pociťuji v získání obrovských zkušeností po organizační , komunikační či hodnotové stránce člověka. Nabyl jsem povědomí o realizaci projektů,  řízení lidských zdrojů, naučil jsem se mluvit s cizími lidmi a mluvit před širším publikem. Donutil jsem se nacházet informace ohledně problémů, které mé vrstevníky trápily, atp. Nelze také opomenout kontakty a přátele, které jsem začlenil do seznamu mých známých a se kterými jsem v kontaktu dosud ;-)

Pro mladé lidi by měla být spolupráce v mládežnických samosprávách velkou výzvou, která je osobnostně obohatí, takováto práce je praxí, za kterou se v životě velmi draze platí a která vydá za stovky načtených knížek…

 

 

Petr Šplíchal

 

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Vzpomínám vždy s úsměvem a nadšením, protože jiná možnost nepřichází v úvahu. Zažil jsem během působení v parlamentech dětí a mládeže krásné chvíle a potkal spoustu zajímavých lidí a přátel.

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Parlamenty mě určitě zbavily ostýchavosti a nervozity při vystupování před větším počtem lidí. Dozvěděl jsem se mnoho informací o fungování samotného státu a mohl se účastnit akcí, kde jsme se potkávali s českými osobnostmi.

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Zapojte se, protože nic nedělání je nejhorší možná varianta, jak se vzdát dění kolem sebe a poté pouze kritizovat. Určitě potkáte spoustu přátel, se kterými budete ve styku, i když už se parlamentů nebude účastnit. 

Víťa Jarý

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Na dobu svého působení v dětských parlamentech a v NPDM vzpomínám samozřejmě velice rád, byla to krásná léta. Začínal jsem ve svých 15-ti letech v městském parlamentu v Rychnově nad Kněžnou (odkud pocházím) a v 16-ti letech jsem se poprvé stal součástí Bambiriády, v rámci které se prezentovalo i NPDM. Od té doby jsem se pět let v kuse aktivně účastnil aktivit NPDM. Byl jsem u zrodu Rady a Předsednictva, reprezentoval jsem Národní parlament na mezinárodních akcích v Německu, Francii, Itálii, poznal spoustu nových lidí, z nichž někteří jsou mi dodnes velmi blízcí a pořád se vídáme. A vždy vzpomínáme na krásné chvíle prožité na mnoha akcích NPDM. Vzpomínám si, jak jsme se, jako první Rada, scházeli v podstatě každých 14 dní, často u někoho doma, vzpomínám na legendární team-building v Karlštejně, na Plážové plesy, na dočesné v Žatci. Mohl bych tu vyjmenovávat do nekonečna☺.

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Osobně si myslím, že největším přínosem NPDM pro mě bylo potkat právě všechny ty lidičky. Těžko by někdo hledal rozmanitější skupinu bláznů, než jsme třeba byli my jako první Rada NPDM☺. Ale mimo to mě samozřejmě obohatilo nespočet seminářů, workshopů, diskuzí, kulatých stolů, jednání, zasedání. Člověk se v tom procesu naučil lépe formulovat své myšlenky, a hlavně je smysluplně a důstojně prezentovat před ostatními. Umět si udělat svůj názor na věc a obhájit si ho. To si myslím, že je velmi důležité v dnešní době, kdy vidíme, že toto často neumí ani ti naši politici slavní. Právě schopnost formulovat myšlenky a prezentovat je se mi dneska náramně hodí na mezinárodních fyzikálních konferencích, kam jezdím prezentovat výsledky své práce. A v neposlední řadě bych zde zmínil pomoc v oblasti angličtiny. Mnoha akcí NPDM se účastnili zahraniční hosté, nebo naopak členové NPDM často jezdili do zahraničí, tedy angličtina byla, je a doufám, že i bude, nezbytností.

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Vzkázal bych jim, ať jsou originální, kreativní, slušní, vzájemně se uctívají a respektují, ať se ničeho nebojí, a hlavně bych jim přál, aby zažili aspoň tolik dobré pohody a zábavy, jako jsme zažili my za našich mladších let v rámci aktivit NPDM.

Zdeněk Černohouz

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Byla to viděno optikou zaměstnaného člověka a absolventa VŠ léta bezstarostná a pohodová. Je však pravdou, že v té době mi tak nepřipadala. Spoustu problémů, které jsem kolem sebe viděl, jsem měl potřebu diskutovat a pokud možno nějak ovlivnit. S odstupem času je vidět, že problémy, které jsme jako mladí „parlamenťáci“ řešili a zaujali k nim stanovisko, nebyly státními orgány dodnes dořešeny či rozhodnuty s konečnou platností. Vrací se tak jako bumerang a v mnoha případech dokazují, že vox populi – v našem případě hlas dětí - měl pravdu a měl být slyšen a snad i vyslyšen.

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Těžko to shrnout nějak  krátce. Mou hlavní, aspoň ne uvědomovanou, motivací pro práci v mládežnických samosprávách nebylo učení se či získání dalších dovedností, ale skutečnost, že mě to bavilo a naplňovalo mě to pocitem, že něco můžu ovlivnit. Když toto období hodnotím s odstupem, musím za největší přínos označit zkušenosti, přátele a zážitky.

Nejlepšími zkušenostmi, které si z práce v dětských zastupitelstvech odnáším, jsou schopnost vystupovat před lidmi, jasně formulovat svůj názor, naslouchat názoru druhých a svůj názor v závislosti na nich tvarovat a vyvíjet. Rovněž jsem si touto formou rozvinul další sociální dovednosti a naučil se organizovat akce pro veřejnost, jednat s lidmi a naslouchat zpětné vazbě, kterou mi dávají.

Ač jsem s přáteli z mládežnických samospráv dnes v kontaktu méně než bych sám chtěl, nebýt možnosti se s nimi seznámit a poznat je, můj život by byl rozhodně chudší. Zážitků, které jsem prostřednictvím členství v mládežnických samosprávách získal, je velká spousta a rád na ně vzpomínám i dnes. Jednou z nejdůležitějších věcí pak je mé pevné přesvědčení, že věci, které se mi nelíbí, musím zkusit změnit a nesmím se spoléhat, že to někdo či něco vyřeší za mě.

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Máte čerstvé a výkonné mozky nezatížené starostmi každodenního života pracujících, tak je použijte a dokažte, že mládež není jen tupé stádo, které si nechá bez vlastního názoru rozkazovat, kdy a kam má jít. Zkušenosti lidí starších než vy jsou sice k nezaplacení, ale ti lidé již nedokážou být tak kreativní, jako jste vy právě teď. To je vaše deviza a předpoklad úspěchu při řešení problémů neotřelým způsobem. Dětské parlamenty k tomu jsou pak, když ne jediným, tak jistě jedním z nejvhodnějších nástrojů. Buďte sví, nenechte se myšlenkově spoutat a snažte se naslouchat ostatním, i když s nimi třeba nesouhlasíte. 

Zuzka Procházková

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Parlamenty bylo místo, kde jsem mohla prezentovat své názory. Bylo to místo, kde názory dětí a mládeže někdo opravdu poslouchal. Místo, kde se slova mění v činy. Byla jsem jejich součástí pět let a přinesly mi spoustu zážitků, zkušeností a zajímavých lidí.

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Naučila jsem se lépe spolupracovat v kolektivu lidí. Paradoxně mě parlamenty dětí a mládeže odradily od skutečné politiky a spíše nasměrovaly k neziskovým organizacím. 

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Je to výzva. Mladí lidé si stěžují, že nemají kde získat praxi. Tohle je místo kde je praxe podstatou věci. Místo, kde praxi sami vytváříte. Je třeba se zamyslet sám nad sebou. Jsem dost dobrý na to, abych něco vytvářel? Jsem dost dobrý na to, abych byl své nápady schopen ,,prodat‘‘ ostatním? Pokud ani jedno z toho nejsem, chci se to naučit?

Zuzka Wágnerová

Jak vzpomínáte na dobu, kdy jste působil(a) v NPDM a v dalších parlamentech dětí a mládeže?

Byla to jedna z nejkrásnějších etap mého dosavadního života. Dětské parlamenty mi pomohly stát se sebevědomou a uvědomělou osobou. Činnost v parlamentech pro mě byla jakýmsi prozřením, díky kterému jsem si uvědomila, že i děti a mladí lidé mají co říci a že by jejich hlas měl být vyslyšen. 

Co jste se v parlamentech naučil(a) nového, co Vás nejvíce obohatilo či ovlivnilo do budoucna, pomohlo ve Vaší kariéře či rozvoji?

Naučila jsem se nejen novým dovednostem, jako je psaní grantů, správná sebeprezentace či poznatky o dětských právech, ale zejména jsem se naučila, jak spolupracovat s lidmi, jak komunikovat s politickými činiteli a jak se stát zodpovědným mladým občanem. Zjistila jsem, co mě baví, a také mi dětské parlamenty daly mnoho přátel ze všech koutů republiky, se kterými se stýkám dodnes a nebýt parlamentů, asi bych na ně stěží narazila.

Zároveň, když zhodnotím svou „parlamentní“ kariéru, nejvíce mě obohatil fakt, že jsem spolupracovala se svými vrstevníky, s mladými lidmi, kterým záleží na jejich okolí a jen neremcají, ale skutečně jsou ochotni pro změnu něco udělat. A rovněž v současnosti pozoruji fakt, že tyto snahy opravdu vedou k četným zlepšením. 

A v neposlední řadě mi parlamenty otevřely dveře ke spoustě jiných zajímavých projektů, do nichž jsem se zapojila a časem je i začala organizovat ☺

Co byste vzkázal(a) mladým lidem, proč se do činnosti v parlamentech zapojit?

Rozhodně to stojí za to. Tím, že budou sedět u počítače a jen kritizovat okolí, se společnost k lepšímu nezmění. A proč se nezapojit do činnosti, která se o to snaží, ba co víc, daří se jí.